V roce 2011 mě život zanesl do Protivce, vsi s kamennými mosty na Zlatém potoce, jež se nedaleko od vesnice vlévá do říčky Blanice. Tato kapitola ale není o nevídaných (a nevítaných) objevech, zážitcích a peripetiích, které provázejí troufám si říci každého majitele staré chalupy.
S domem získáváte i jeho minulost. Následující slova budiž tedy připomenutím držitelů, dávných hospodářů na živnosti, dodnes nazývané Hanžlovou.
Nejstarší písemná zpráva o Protivci, vsi nedaleko Netolic v prachatickém okrese, pochází z roku 1377, kdy se připomíná její majitel Janek z Protivce. Jeho nástupce Mikuláš z Protivce zemřel roku 1394. V letech 1417 - 1444 byl vlastníkem Bohuslav z Protivce a v majetku vladyckého rodu Protivců se statek udržel až do poloviny 16. století. Podle tradice prý nad Zlatým potokem na zahradě dnešního č.p. 6 stávalo vladycké sídlo, tvrz, která snad v 16. století zanikla. Od 16. století drželi ves Protivec Býčkové z Nezpečova, poté páni Kořenští z Terešova a později Buquoyové. Počátkem 18. století se ves stala součástí libějovického panství. V roce 1801 odkoupili Libějovice od Buquoyů Schwarzenbergové, kteří je o téměř osmdesát let později spojili s Netolicemi. Netolicko-libějovický velkostatek byl pak v důsledku první pozemkové reformy z části zestátněn a z části rozparcelován.
Farností ves spadala pod filiálku kostela v Bavorově, kostel v Blanici. Od roku 1784 do současnosti je Protivec přifařen do sousedních Strunkovic nad Blanicí.
O „Hanžlově“ živnosti
Původ nemovitosti lze datovat nejméně přelomem 16. a 17. století, název si nesla, jak bylo zvykem, zřejmě podle původního majitele, zakladatele živnosti.
Dle soupisu z roku 1711 k nemovitosti mělo patřit 15 strychů „gruntů“ (okolo 4,5 ha) a její hodnota byla 90 kop grošů míšeňských.
V prosinci 1829 při příležitosti převzetí dědictví po zesnulém otci Matěji Josefem Hanžlem byl statek pošacován na 600 zlatých ve stříbře tehdejší měny. Jednoduchý soupis majetku zmiňuje pouze některé významnější položky a spíše se zabývá podrobnějším zaopatřením práv pro pozůstalé děti a vdovu.
Josefu Hanžlovi tak „dle inventáře od 2. listopadu 1929 patřiti mají jeden pár kobyl, jedno hříbě, dvě krávy, sedm jehňat, dva vozy kovaný, dva plouhy, dva nákolesníky a ostatní pak hospodářství, tak také domovní nářadí mimo už vyjmutých dvou krav a některých maličkostí, která pro vdovu vymíněno byla, se všama právama a břemeny, jak předešlý hospodářové užívali“.
Ke statku patřilo v roce 1829 celkem 16 jiter a 1373 sáhů polí a 3 jitra a 409 sáhů luk (dohromady okolo 12 ha), přičemž soupis se odvolává na stejné hodnoty roku 1783.
Hospodáři na Hanžlově statku
V roce 1607 zde podle soupisu poddaných velkostatku Libějovice hospodařil Jílek původem z Hracholusk se ženou Marjánou „od Obory“.
Další evidence neexistuje, následuje až urbář panství Libějovice z roku 1650 a poté soupis poddaných roku 1666. V obou již figuruje hospodář Matouš Hanžl se ženou Kateřinou. Přízvisko si zřejmě nesl po chalupě a nelze tedy prokázat příbuzenské spojení s Jílkem „Hanžlem“ (též Hanzalík) z roku 1607. Pravděpodobně týž Matouš s Kateřinou ale na Hanžlově chalupě již žili roku 1641 – narodil se jim zde syn Jan. Též Berní rula roku 1654 Matouše Hanžla eviduje.
Podle všech dostupných informací v roce 1677 postihl ves Protivec velký požár, kterému podlehlo i Hanžlovo stavení. Do jaké míry byl dům poškozen se zjistit nedá, výrazné pozůstatky požáru v podobě ohořelých trámů a ohněm zničených předmětů však byly nalezeny při nedávné rekonstrukci nemovitosti.
Tato událost asi vedla ke „sběhnutí“ tehdejšího hospodáře Matouše Hanžla, následkem čehož zůstal statek prázdný. V roce 1684 je Matouš Hanžl zmíněn na panském dvoře v Rábíně nedaleko Libějovic.
Okolo roku 1677/78 převzal Hanžlovu chalupu opuštěnou předchozím hospodářem Matoušem „Hanžlem“ Jílek (Jiljí), rozený Pavelka.
Narodil se v Protivci 31.8.1655 sedláku Martinu Pavelkovi a Anně, v chalupě, jež dnes nese číslo popisné 29, odkud se i oženil. Roku 1677 si vzal Kateřinu „Hajnýho“ z Čichtic a zřejmě krátce nato přesídlil na uprázdněný Hanžlů statek. Již v roce 1678 na Hanžlově chalupě Jílek Pavelka hospodařil, neboť se mu zde podle matriční knihy narodilo první dítě po svatbě a to již jako „Hanžlovi“.
Pohyby hospodářů na Hanžlově chalupě před rokem cca 1711 nelze podle evidenčních knih zmapovat: dostupné gruntovní knihy se odvolávají na „starou knihu“, která se ale nedochovala. Problém je, že část Protivce spadala pod rychtu Protivec, a tím pod původní velkostatek Libějovice, část Protivce patřila pod rychtu Čichtickou a například jmenovitě chalupa Hejlova nebo Hanžlova náležela mezi „Skořenských“, tedy původní majetek rodu Kořenských z Terešova, a pod panství Libějovice a tedy i do gruntovních knih tohoto panství se dostala až okolo roku 1711.
30.11.1711 koupil chalupu od svého otce Jílka (rozeného Pavelky) Ondřej Hanžl. Narodil se v Protivci 16.11.1683 a zde i 28.1.1739 zemřel. Jeho manželkou byla blíže neurčená žena jménem Mariana.
Po něm roku 1739 přebral statek jeho syn Jakub Hanžl (narozený 14.7.1720 v Protivci, zemřelý tamtéž 11.6.1770). Jeho manželka Kateřina, narozená okolo roku 1740, zemřela 4.12.1809 v Protivci č. 11. Po smrti Jakuba se podruhé provdala 26.8.1770 v blanickém kostelíčku za Josefa Hanuše z Čichtic. Tento v roce 1770 přebral do správy statek v Protivci jako manžel vdovy po Jakubu Hanžlovi.
Matěj Hanžl, polosedlák, někde udáván jako čtvrtsedlák, držel statek od 3.11.1787, přebral dědictví po otci Jakubu od otčíma Josefa Hanuše vulgo Hanžla po chalupě.
Narodil se 21.2.1767 v Protivci, zemřel 15.11.1829 v Protivci č. 11.
Manželkou Matěje byla Veronika, dcera Matěje Nováka z Čichtic a Kateřiny, narozená okolo roku 1770, zemřela 14.12.1809 v Protivci č. 11.
Matěj a Kateřina se brali v kostele v Bavorově 29.11.1787 a šlo o sourozeneckou dvojsvatbu, kdy si bratr Matěje Hanžla Martin bral sestru Veroniky Novákové – Annu.
Z manželství se narodily tyto děti:
Vít, narozen 5.11.1788, pravděpodobně zemřel, ale jeho úmrtí není v matrice zapsáno. Pokud nezemřel, měl by stejnojmenného sourozence (syn Vít se narodil Matěji Hanžlovi též v druhém manželství).
Vojtěch, narodil se 23.4.1791, zemřel 10.5.1791.
Anna, narozena 11.7.1792, zemřela 19.7.1792.
Mariana, narozena 6.8.1793, zemřela 11.9.1801.
Anna, narozena 10.5.1795, zemřela 1.10.1795.
Josef, narozen 29.6.1796, zemřel v srpnu 1796.
Matěj, narozen 25.8.1797, koupil roku 1821 Kutů statek v Šipouně č. 17 od své sestry Marie Anny (v knihách někdy jen Anna), tento statek roku 1824 směnil s Bartolomějem Muškou z Protivce č. 29, viz konec textu.
Josef, narozen 3.7.1799, pokračovatel na statku.
Marie Anna, narozena 25.1.1801, provdala se roku 1818 za Josefa Kutu do Šipouna č. 17, po ovdovění roku 1821 se znovu provdala za jistého Krebse.
Kateřina, narozena 11.9.1802.
Vojtěch, narozen 2.9.1804.
Mariana, narozena 7.2.1807, zemřela 26.10.1808.
Mariana, narozena 25.3.1809.
Podruhé se Matěj Hanžl oženil s Marianou rodem Tkalcovou (Kadlecová) z Velkého Boru – 14.4.1811 se jim narodil syn Vít – ten zemřel 26.4.1811. Další děti Matěje Hanžla z druhého manželství:
15.3.1812 – František
31.1.1816 – Vít
28.6.1819 - Anna
Josef Hanžl, syn Matěje, sedlák, držel statek od 29.11.1829.
Narodil se 3.7.1799 v Protivci č. 11, zde i zemřel 22.10.1845.
Jaho manželkou byla Kateřina, dcera sedláka Šimona Vondryse z Budyně č. 1 a Anny rodem Drůbkové z Bílka. Sňatek se konal 22.2.1830 v Bílsku. Kateřina se narodila okolo roku 1807, zemřela 15.1.1853 po porodu posledního dítěte ve druhém manželství.
Po smrti manžela Josefa se v červnu 1848 ve farnosti Strunkovice provdala za o cca deset let mladšího Víta Hájka, čeledína, syna svobodné matky Barbory Hájkové z Velkého Boru. Spolu pak měli tři děti – dvojčata Jana a Tomáše, narozené v září 1848 – oba zemřeli jako několikadenní a roku 1853 narozenou bezejmennou holčičku, která zemřela při porodu. Po pár dnech po ní zemřela i Kateřina Hájková – Hanžlová.
V manželství Kateřiny a Josefa Hanžla se narodily tyto děti:
Marie, narozena 1.2.1831, provdala se 6.2.1853 ve farnosti Strunkovice za Lukáše Práška, krčmáře a gruntovníka z Protivce č. 23.
Anna, narozena 29.8.1835, provdala se 11.10.1855 ve farnosti Strunkovice za Martina Pence, chalupníka a vysloužilého vojáka z Protivce č. 22.
Terezie, narozena 29.4.1838, matka nejméně jednoho nemanželského dítěte, provdala se 26.1.1864 ve farnosti Strunkovice za za Vojtěcha Pence, chalupníka z Protivce č. 20.
František, narozen 8.9.1840, pokračovatel na statku.
Dorota, narozena 24.5.1843, provdala se 4.2.1868 ve farnosti Strunkovice za vdovce Matěje Mikeše z Čichtic č. 19, chalupníka asi o 30 let staršího.
Josef, narozen 5.3.1846, pohrobek, snad se dožil dospělosti a oženil se mimo Protivec.
František Hanžl, sedlák
Narozen 8.9.1840, Protivec č. 11, zemřel zde 9.1.1892.
Manželkou byla Marie, dcera sedláka Václava Andrlíka z Pivkovic č. 7 a Anny, jež byla dcerou Josefa a Kateřiny Vavruškových též z Pivkovic, narozena okolo 1844, zemřela 11.6.1906 v Protivci č. 11. Oddáni byli 21.9.1863 ve farnosti Bílsko.
Děti Františka Hanžla a Marie:
Jan Štěpán, narozen 25.12.1864, zemřel 6.10.1865.
Jan Adam, narozen 23.12.1866, pokračovatel na statku.
Marie Leonarda, narozena 5.11.1868, provdala se 31.7.1888 ve farnosti Strunkovice za vdovce Františka Pence, sedláka z Protivce č. 17.
Terezie Věnceslava, narozena 27.9.1871, zemřela 17.11.1950 v Olšovicích, provdala se 29.9.1896 ve farnosti Strunkovice za Matěje Líkaře, sedláka z Hradiště u Netolic č. 1.
František Kašpar, narozen 5.1.1874, zemřel 5.2.1950 v Krajníčku.
Anna, narozena 27.6.1876, zemřela 28.8.1877.
Anna, narozena 25.10.1880, provdala se 26.2.1900 ve farnosti Strunkovice za sedláka Josefa Macha z Velkého Boru č. 13.
Václav, narozen 4.9.1885, snad se dožil dospělosti.
Jan Adam Hanžl, sedlák
Narodil se 23.12.1866 v Protivci č. 11, zemřel zde 24.11.1922.
Ve farnosti Netolice se 30.1.1894 oženil s Marií, dcerou Kašpara Macha, rolníka z Velkého Boru č. 13, a Evy rozené Pechové z Malého Boru č. 3. Marie se narodila 5.8.1870, úmrtí nezjišťováno.
Děti Jana Adama Hanžla a Marie:
Marie, narozena 3.12.1894, provdala se ve Strunkovicích 18.5.1920 za Josefa Cibuzara, sedláka z Lužic u Netolic.
Jan, narozen 30.12.1895, pokračovatel na statku.
Václav, narozen 24.8.1899, zemřel 16.7.1900.
Růžena, narozena 10.3.1903, zemřela 19.3.1903.
Anna, narozena 12.4.1907, zemřela 16.5.1907.
Podle sčítání lidu 1910 a 1921 jiné děti vyjma Jana a Marie manželé Hanžlovi neměli (resp. jiné děti s nimi nežily, tedy možná se narodily, ale zemřely v dětství).
Jan Hanžl, sedlák
Narozen 30.12.1895 v Protivci č. 11, zemřel zde 5.12.1939. S manželkou Růženou rozenou Panochovou z Třetimi (osada Olšovic) se oženil 16.6.1925 ve farnosti Strunkovice nad Blanicí.
děti Jana Hanžla a Růženy:
Václav, narodil se 27.5.1933, zemřel 2.10.1933.
Josef Tomáš, narodil se 20.12.1931, stal se knězem.
Jan, narodil se 19.10.1926, stal se knězem.
Marie, narodila se 30.10.1929, zemřela 2.10.1945.
Ludmila Růžena, neprovdaná, narodila se 30.8.1934, dožila na chalupě v Protivci č. 11.
Anna, narozená 1.3.1938, osvojená v roce 1943 manželi Kaňourkovými ze Strunkovic nad Blanicí, dosud žije (2018) na chalupě po svých adoptivních rodičích.
Závěrem
Tradované tvrzení, že sousedící chalupy Hanžlova a Šebestova v Protivci (které později dostaly č.p. 11 a 10) byly nějaký čas spojeny pod jedním hospodářem „Šebestou“ nebylo ničím potvrzeno a není pravdivé. Na Hanžlově chalupě hospodáři plynule navazovali – převzetí statku Jiljím Pavelkou koncem 17. století nijak nenarušilo posloupnost – pouze došlo ke změně osoby, která nato převzala jméno po chalupě.
To, zda náhodou naopak Hanžlové nějaký čas nehospodařili na Šebestově nebylo předmětem zkoumání.
Kruh hospodářů na Hanžlově (dnes č.p. 11) a Pavelkově (dnes č.p. 29) živnosti se symbolicky uzavřel v roce 1824. V květnu tohoto roku Matěj Hanžl, nejstarší syn Matěje Hanžla z Protivce č.p. 11 směnil s tehdejším majitelem Pavelkova statku v Protivci č.p. 29 Bartolomějem Muškou svou živnost v Šipouně č.p. 17.
Do Šipouna č.p. 17 se Matěj Hanžl dostal tak, že v prosinci 1821 tento statek koupil od své sestry Marie Anny, jež se do Šipouna provdala za Josefa Kutu, brzy po svatbě ovdověla a podruhé se vdala.
Matěj Hanžl, praprapravnuk Martina „Pavelky“ se tak po téměř 150 letech vrátil na statek svých pokrevních předků. Od té doby žijí Hanžlové (s přízviskem po Hanžlově chalupě) na původní Pavelkově živnosti č.p. 29.
