Z historie Komendova statku ve Střížově
Nejen lidé, ale i domy mají svou historii, mnohdy zajímavější než strohé matriční údaje dávno zemřelých neznámých. Z pochopitelných důvodů nelze zveřejnit zpracovaná bádání, jež se dotýkají soukromí jiných osob: tento exkurs do minulosti a stručný nástin držby jedné usedlosti se tedy týká mého rodného domu ve Střížově. Jako dítě jsem se ohrazovala proti oslovení „ta od Komendů“: až dnes vidím, jak toto přízvisko vzešlo
První písemná zmínka o malé jihočeské vsi Střížov nedaleko starobylých Doudleb pochází z roku 1263. Jméno obce se snad odvozuje z jejího postavení jako strážce doudlebského kraje na Vitorazské stezce z Rakous do Čech. Nejvýznamnější památkou vesnice je v základu raně gotický kostel sv. Martina, v němž byl podle pověstí pokřtěn pozdější husitský vojevůdce Jan Žižka z nedalekého Trocnova. Do začátku 15. století patřila ves pánům z Landštejna, roku 1407 ji koupí získal cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě, který Střížov držel po dlouhá staletí. Obec má do dnešní doby zachovanou typickou okrouhlou náves, lemovanou řadou v současnosti více či méně přestavěných statků. Jedním z těchto stavení je dům č.p. 6, dodnes pamětníky nazývaný „U Komendů“. S celkovou výměrou okolo 18 hektarů, zahrnuje v to pole, louky, zahrady, lesy a budovy, patřila Komendova živnost k větším střížovským hospodářstvím: největšími byly se svými 26 hektary statek „U Pavlů“ a s 23 hektary statek „U Strychů“.
Podle nejstarší gruntovní knihy panství kláštera vyšebrodského pro ves Střížov byl prvním písemně doloženým držitelem statku, později zvaného „U Komendů“ po rodu, který jej nejdéle držel, muž jménem Urban Čapek, jenž jej okolo roku 1600 za sumu 178 kop grošů zakoupil od jakéhosi Havla.
V roce 1629 po zemřelém Urbanu za stejnou částku získal nemovitost s příslušenstvím Ambrož Komenda (Commenda), po jehož smrti přebral grunt roku 1666 syn Vavřinec. Ambrožem Komendou počíná na statku žít rod Komendů, v jehož vlastnictví byla nemovitost téměř 160 let. Jistý Zachariáš Schneider, držící statek v letech 1687 – 1709 po předčasné smrti Vavřince Komendy, nebyl sice pokrevně s rodem spřízněn, nicméně i on byl po chalupě Komendou nazýván. V roce 1709 Zachariáš „starý Komenda“ hospodářství předal právoplatnému dědici Jiříkovi, synovi zesnulého Vavřince Komendy, a dalších dvacet let života strávil u Komendů na výměnku. Ani střížovský konšel Jiřík Komenda se vysokého věku nedožil: v roce 1727 zemřel ve věku okolo 48 let. Po něm pozůstalý syn Ondřej se živnosti ujal 12. prosince 1730, majetek byl tehdy pošacován na stejnou sumu jako v letech předcházejících, totiž 201 kop grošů. Ale i Ondřej Komenda zemřel mladý a jeho vdova Alžběta, se roku 1748 podruhé provdala za mládence Tomáše Šímu ze sousední vsi Lomec. Po smrti Tomáše Šímy, zvaného dle zvyklosti po statku Komendou, se gruntu v roce 1773 ujal další z rodu Komendů, Mikuláš, syn zesnulého Ondřeje Komendy a Alžběty. Ani Mikuláši ale nebylo souzeno dlouho užívat otcovský majetek. Poslední držitel starého Komendova statku a přímý příbuzný zakladatele rodu zemřel mezi lety 1783-1784, přesné datum není známé z důvodu časové proluky v matrice.
Rozina Komendová, pozůstalá vdova po Mikuláši se pravděpodobně v roce 1784 provdala za Matouše Talíře, selského syna ze samoty Těšín u Dolního Třebonína. Dle zápisu z gruntovní knihy se tento Matouš Talíř ujal Komendovy živnosti dne 23.10.1787, již v roce 1785 ale na usedlosti č.p. 6 žil – pokřtil zde s Rozinou jejich společného syna.
Protože manželství Roziny a Mikuláše Komendy bylo bezdětné a nebyl žádný pokrevní příbuzný Komendů, jenž by statek převzal, začíná se Matoušem Talířem psát historie rodu Talířů na Komendově statku č.p. 6. Matoušovi potomci, syn Matěj, vnuk Vojtěch a pravnuk Martin Talířové vždy zaujímali v životě Střížova významné postavení: zastávali funkci přednostů obce a významným způsobem přispěli k rozvoji vesnice. Daleko za hranice obce se proslavil právník a univerzitní profesor Matouš Talíř, ve druhé polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu a říšské rady, děkan a krátce i rektor University Karlovy. Tento vnuk Matouše Talíře a Roziny, pozdější osvícený politik, národohospodář a specialista na finanční právo se ale v rodné obci nesetkal s pochopením: poté, co mu bylo znemožněno, aby vlastním nákladem vystavěl ve Střížově obecní a chudinský dům, vesnici opustil. Svůj dobročinný záměr nakonec realizoval v Hluboké nad Vltavou, kam se za svého života stále vracel a kde i v roce 1902 zemřel. Morálně oceněn byl až po své smrti: v roce 1945 byla na průčelí jeho rodného domu umístěna pamětní deska s připomínkou tohoto významného rodáka.
V 19. století byla v č.p. 6 u Komendů hospoda stejně, jako v sousedním č.p. 5: oba hostince provozoval koncem 19. století Martin Talíř, jenž byl krátce majitelem obou nemovitostí. Hostinec fungoval až do poloviny 20. století, kdy jej postihl stejný osud jako další soukromé podniky v poválečném Československu. V 60. letech 19. století došlo k přestavbě hospodářské části Komendovy nemovitosti, rekonstruovaná řada budov podél celého dvora zahrnovala kravín, řezárnu, maštal pro dobytek a samostatnou stáj pro koně. V roce 1863 c.k. okresní úřad v Českých Budějovicích povolil sedláku Vojtěchu Talířovi přestavbu a zvětšení výměnku. Nové výměnčí obydlí s popisným číslem 59 tak získalo podobu patrového štoku s pavlačí a na svou dobu moderní fasádu, obrácenou do návsi.
Roku 1924 se Josef Talíř, syn Martina, oženil s Marií Pavlovou a během krátkého manželství se jim narodilo pět dětí, tři z nich se dožily dospělosti. Po náhlé smrti Josefa Talíře v lednu 1936 vdova Marie spravovala statek několik let sama, než se v roce 1940 podruhé provdala za Jozefa Kováče, o 12 let mladšího Slováka pocházejícího z Banské Štiavnice. Z manželství Jozefa a Marie se narodili dva synové: mladší Václav zůstal po odchodu svých sourozenců a po rozluce svých rodičů v rodném domě s matkou Marií a po její smrti v roce 1980 se stal jediným dědicem všech nemovitostí, které patřily v minulosti postupně rodům Komendů a Talířů.
Dnes je již bývalá zemědělská usedlost minulostí. Statek i s hospodářskými budovami byl zbourán a na místě starého obytného stavení s hospodou stojí nový rodinný dům s původním popisným číslem, tedy č.p. 6.
Zpracováno dle archivních pramenů a soukromých dokumentů, zkráceno.
